Rozhovor s francouzským stážistou

24. 10. 2017     sekce: Akce školy     autor: Lenka Preňková     tisk: tisk článku

Paul se účastnil výuky na prvním i druhém stupni. Seznámil se také s fungováním mateřské školy. Byl velkým obohacením výuky cizích jazyků. Prezentoval svou zemi a vedl s našimi žáky konverzace v anglickém i francouzském jazyce.

Děti i učitelé pokládali Paulovi spoustu otázek, na které pohotově odpovídal. Rozhovor si můžete přečíst zde:

Ahoj Paule, odkud jsi?

Jsem z Francie. Narodil jsem se v Tours, ale žiju v Angers. To je město v regionu Les Pays de la Loire.

Je to ta oblast, kde je hodně zámků?

Ano. Řeku Loiru a její přítoky  Cher, Indre, Loir a Vienne obklopuje přes sto zámků. Na Loiře jich je asi šedesát. Nejznámější jsou Chambord, Chenonceau a Amboise.

Co studuješ a kde?

Studuju na Université d’Anger učitelství zaměřené na práci s dětmi od tří do deseti let.

Proč chceš být učitelem malých dětí?

Nejdříve jsem studoval tři roky biologii, ale připadalo mi to takové jednotvárné. Teď jsem se ponořil do všech předmětů a musím říct, že je to daleko pestřejší a zábavnější. Menší děti mi připadají nadšenější, co se týká učení se novým věcem. Dají se snáze nadchnout pro věc.

Bývá ve Francii hodně mužů učitelů?

Ve Francii učí většinou ženy. Učitelů (mužů) je poměrně málo. Asi tak 15 procent. A u těch nejmenších dětí jich také moc není.

Proč jsi přijel do České republiky?

Nepřijel jsem sám. Přijelo nás celkem dvacet z mé třídy, z toho dva kluci. Jsme tady všichni na praxi. Máme tak možnost poznat, jak fungují školy ve světě. Můžeme blíže poznat systém školství, prostředí, vyzkoušet si práci s žáky…  Naskytla se mi příležitost prezentovat sebe i svou zemi a vést konverzaci s dětmi v anglickém i francouzském jazyce.

Kolik je ti let? A v jakém znamení ses narodil?

Je mi 22 let a narodil jsem se ve znamení Ryb.

Tak to máš asi rád vodu, už jsi někdy chytal ryby?

Vodu mám moc rád. Moje teta vlastní rybník, tak jsem tam několikrát rybařil, ale moc mě to nebavilo.

Jaké byly tvé oblíbené předměty ve škole?

Vždycky jsem miloval tělesnou výchovu, matematiku a dějepis.

Které předměty jsi nesnášel?

Největším utrpením byly pro mě hodiny výtvarné a hudební výchovy. Ještě teď mám při vzpomínce na tyto dva předměty husí kůži. Hlavně výtvarka, to byl horor!

V čem si myslíš, že jsi dobrý?

Když jsem byl ve Francii na praxi ve škole, uvědomil jsem si, že jsem dobrý na práci s dětmi. Nejvíce se mi dařilo s těmi nejmenšími. Dokázal jsem upoutat a udržet jejich pozornost. Rád předávám ostatním, co umím.

Jaká je tvá oblíbená barva?

Zelená.

A oblíbené filmy?

Film Nedotknutelní („Intouchable“) můžu sledovat pořád dokola. Hraje v něm můj oblíbený herec Omar Sy. Tento herec byl obsazen ještě ve filmu I dva můžou být rodina („Demain tout commence“). Pak se mi líbí film Umělec („L’artiste“). Hlavní roli v tomto černobílem filmu z roku 2011 ztvárňuje další můj oblíbenec Jean Dujardin. Nesmím samozřejmě zapomenout na všechny filmy s Harrym Potterem, na Pána prstenů a Hvězdné války. Líbí se mi také Avatar, ale jenom v 3D provedení. Zajímám se o válečné filmy.

A hudba?

Poslouchám francouzskou rapperskou skupinu Biglo et Oli. Jinak poslouchám, stejně jako ostatní, hlavně americkou hudbu.

Jaká je tvoje životní filozofie?

Najít si na každé životní situaci něco pozitivního, dívat se prostě na věci z té lepší stránky a udržovat si dobrou náladu.

Měl jsi někdy dlouhé vlasy?

Měl jsem vlasy dlouhé po ramena. Bylo to v té době moderní. Když se na sebe kouknu zpětně, musím říct, že mi to neslušelo. S krátkými vlasy se cítím líp.

Jaká je teď móda pánských střihů ve Francii?

Řekl bych, že je stejná jako u vás. Částečně vystříhané vlasy a do toho vyholené ornamenty. Osobně se mi to vůbec nelíbí.

Jaký je tvůj nejoblíbenější dopravní prostředek a proč?

Nejraději mám letadlo, protože se můžu rychle přemísťovat na dlouhé vzdálenosti. Nesnáším autobus! Pátek mě čeká jízda vlakem do Prahy a potom 24 hodin cesty autobusem domů. Už teď mám z toho hrůzu. Nedokážu totiž v autobusu spát. Naštěstí mám po návratu dva týdny podzimních prázdnin, tak se dospím.

Bojíš se něčeho?

Nebojím.

A někoho?

Ne.

Kdybys měl být zvířetem, které zvíře by to bylo?

Asi bych chtěl být veverka. Je mala, rychlá a hbitá.

Které je tvé nejoblíbenější roční období?

Léto.  Létě mívám nejdelší prázdniny a pořádně si to užívám.

Která slova umíš říct česky?

Umím říct: DÍKY; PIVO, PROSÍM; HRANICE; DOBRÝ DEN; PRAHA; DOBROU CHUŤ.

Co tě překvapilo na České republice?

Vždycky jsem si myslel, že Česká republika je velmi chudá země, ale překvapilo mě, jak dobře máte vybavené školy.

Žasl jsem, jaké máte krásně barevné paneláky. U nás jsou všechna sídliště šedá a oprýskaná. Všechno je takové smutné.

Zaujala mě čistota a pořádek ve městě.

A taky mě potěšilo, že lidé sbírají po svých čtyřnohých mazlíčcích jejich exkrementy, je to velmi ohleduplné. V našem městě tohle nevídám.

Co tě překvapilo v naší škole?

Připadalo mi velmi legrační, že se všichni přezouvají. U nás se ve škole nepřezouváme. Jsme od rána do pozdního odpoledne v botách. Nejdříve jsem i nemohl zvyknout. Mým nohám to ale nakonec prospělo. Jen jsem musel častěji kontrolovat, jestli nemám díry na ponožkách.

Velkým překvapením bylo pro mě používání mobilů ve škole. Myslel jsem, že se to nesmí. I ty nejmenší děti koukaly během přestávek do svých chytrých přístrojů.

Zaujal mě velmi přátelský, neformální, přístup učitelů k dětem. Žáci i učitelé mají mezi sebou pěkné vztahy. Děti říkají, že nemají rády školu, ale jejich výrazy tváře vypovídaly o něčem jiném. Vypadaly velmi spokojeně. U nás je větší odstup mezi učitelem a žákem. Vztahy učitel-žák jsou skutečně dost formální. Líbí se mi více přístup učitelů v české škole. Je tu i větší legrace, atmosféra je příjemně uvolněná.

Navštívil jsem MŠ a dost mě překvapilo, že škola se stará o stravování dětí, a to dokonce třikrát denně!

Vyučovací hodiny ve vaší škole vždy velmi rychle uběhly. Trvaly pouze 45 minut. U nás je na prvním stupni rozvrh následující: první hodina trvá od 8:30 do 10:30, následuje patnáctiminutová přestávka. Druhá hodina začíná v 10:45 a končí ve 12:00. Nastává doba oběda a odpočinek. Poslední vyučovací hodina probíhá od 14:00 do 15:30. Poté odcházejí děti domů nebo zůstávají v tzv. „garderie“ (hlídání dětí ve škole). To se týká menších dětí do deseti let. Rozvrh na druhém stupni se podobá tomu vašemu. U nás ale druhý stupeň nepatří do základní školy, je součástí „collège“. (pozn. Základní vzdělání „école primaire“ ve Francii zahrnují mateřská škola „école maternelle“, pro děti od tří do šesti let, a základní škola „école élémentaire“, pro žáky od šesti/sedmi do deseti/jedenácti let. Učitelé v mateřské škole mají stejnou kvalifikaci jako vyučující na základní škole a mohou působit na všech úrovních systému základního vzdělání. Základní škola je povinná pro všechny děti francouzské i jiné národnosti od šesti let věku. Je určena dětem od šesti do jedenácti let. Středoškolské vzdělání sestává ze dvou stupňů z nižší střední školy „collège“ pro děti od jedenácti do patnácti let, tedy od šesté do třetí třídy, číslování tříd je sestupné, a z lycea „lycée“, pro studenty od patnácti do osmnácti let.)

 

Líbila se mi výuka cizích jazyků. Ve Francii se hodně píše, ale málo se mluví. Velkou nevýhodou je vysoký počet žáků ve skupině. V Česku nesmí počet žáků přesahovat 24, ale ve Francii bývá běžně 30 dětí ve třídě, takže opravdu není moc prostoru pro mluvení.

 

Další zajímavostí je strašně krátká doba na jídlo. Nikdo si to nevychutnává. Je to něco jako závody. My máme dvouhodinovou pauzu na jídlo a odpočinek po něm.

Chutná ti české jídlo?

Chutná. Ochutnal jsem prvně knedlíky s omáčkou a také knedlíky plněné ovocem. Nikdy předtím jsem nejedl bramborové těsto s mákem. U nás se mák prostě nejí.

Velkou zvláštností jsou polévky, ve kterých jsou vidět kousky zeleniny, masa nebo luštěniny. U nás se dělají polévky krémové, všechno se totiž dokonale rozmixuje. Polévky netvoří součást oběda. Jíme je výjimečně, třeba v zimě jako doplněk večeře.

Líbí se ti česká děvčata?

Všechna děvčata, která jsem viděl, byla samozřejmě velmi pěkná, ale děvčata mého věku jsem ve škole nepotkal, tak nemůžu posoudit.

Chtěl bys učit na naší škole?

Kdybych uměl česky, tak bych tu rád byl. Panuje tu dobrá atmosféra mezi dětmi i učiteli. Škola je veselá, plná barev a útulná.

Účastnil ses v naší škole hodin tělesné výchovy, líbilo se ti to?

Tělocvik jsem si opravdu užíval. Dělal jsem všechno, co dělali deváťáci. Hrál jsem i floorball – poprvé v životě. Bylo to skvělé! Tahle hra mě fakt nadchla. Pravidla jsou jednoduchá. Hráč je neustále v pohybu a ve střehu. Hra je tak zábavná, že si člověk ani neuvědomí, kolik už toho naběhal.

Jaká je dovolená tvých snů?

Chtěl bych jet jednou do Austrálie nebo do Peru. Nejlépe s kamarády. Rád jezdím s někým, abych se mohl hned dělit o zážitky. Další místo, které mě láká, je Nový Zéland.

Rád bych jel také kamkoliv, kde se dá dobře lyžovat nebo plavat.

Kterými jazyky mluvíš?

Mluvím francouzsky, anglicky a trochu německy.

Díky za rozhovor.

Není zač. Já děkuju vám všem za přátelské chování, ochotu a vstřícnost. Rád se sem zase někdy vrátím.

(otázky a odpovědi sepsala L. Preňková)

 

 

 

 

 

Fotogalerie

 
 

Nejčtenější články